Když se ohlédnu zpět na svou životní cestu, nevidím jen pouhou řadu náhodných událostí. Spíše před sebou rozprostírám složitě tkanou tapisérii, v níž se prolínají nitky nejrůznějších lidí, významných témat, klíčových situací a zásadních rozhodnutí. Každá z těchto nití mě něčemu naučila a postupně mě utvářela do podoby člověka, kterým jsem dnes. Některé barvy této tapisérie jsou jasné a radostné, jiné nesou stíny bolesti a zkoušek, ale každá z nich v sobě nese nezaměnitelnou stopu a přispěla k celkovému obrazu mého bytí.
Příběh učení a proměn
Prvním silným formujícím prvkem v mém životě bylo NAROZENÍ DĚTÍ. Mateřská láska je bezpodmínečná, obětavá, empatická i soucitná, učí trpělivosti, síle a odolnosti, ale i sebepoznání. Naučila jsem se radovat z maličkostí a na dlouhou dobu jsem ve svém životě měla jediný směr a cíl. Rodina se pro mě stala středobodem mého vesmíru.
Nejhlubším a vlastně celoživotním tématem pro mě bylo HLEDÁNÍ SEBE SAMA, své autenticity a jedinečnosti. Cítila jsem potřebu být sama sebou, i když to znamenalo jít proti proudu, ale dost často jsem narážela. Dlouhou dobu jsem to brala jako znamení, že být sama sebou je něco, co se prostě nemá. Vyrůstala jsem v době, kdy bylo potřeba se přizpůsobit a důležité bylo hlavně to, jak mě vnímají ostatní.
Střet se smrtí
milovaného člověka ale vše změnil a hluboce mnou otřásl. Dodnes vnímám tento moment jako zásadní. Odstartovalo to dlouhou cestu hledání. Kdo jsem, co umím a znám, co mám ráda a co ne, proč se v určitých situacích chovám a jednám tak, jak vlastně vůbec nechci.
Jaké jsou moje talenty, silné stránky a slabiny?
Na co bych se v životě měla zaměřit?
Je to jen rodina, kdo má být středem mého vesmíru, nebo si můžu dovolit se seberealizovat?
Donutilo mě to srovnat si svoje priority, vydat se na cestu osobního rozvoje a zamyslet se nad smyslem života, existencí a konečností.
Mimo spousty jiných témat mě čím dál víc přitahovala psychologie, otázky týkající se lidského chování a jednání.
„Jak to, že se tři různí lidé zachovají ve stejné situaci úplně jinak?“
„Proč některá situace jednoho člověka rozpálí do běla a druhého to nechává úplně chladným?“
V té době jsem narazila i na KOUČINK a okamžitě jsem cítila, že je to cesta, kterou chci jít. V té době ale byly děti ještě malé, neměla jsem podporu okolí, zato jsem měla velmi nízké sebevědomí a vědomí vlastní hodnoty. Věnovala jsem se tedy dál rodině a potlačila v sobě touhu jít tímto směrem.
Velký vliv na mě měla také SÍLA MEZILIDSKÝCH VZTAHŮ. Ať už se jednalo o rodinu, přátele, partnery nebo dokonce i krátká setkání s inspirativními lidmi, uvědomila jsem si, jak hluboce nás mohou vztahy ovlivnit a někdy i zranit. ROZVOD, často vnímaný jako bolestivá životní křižovatka, se ale paradoxně stal i silným zdrojem učení a impulzem pro nový životní směr.
Nová životní etapa
mě naučila se nevzdat, a i po pádu se znovu postavit na nohy. Zjistila jsem, že mám v sobě neuvěřitelné množství vnitřní síly. Objevila jsem vůni SVOBODY, samostatnosti a soběstačnosti, naučila se stanovovat hranice, sobě i druhým. Uvědomila jsem si, jakou sílu má přátelství, co pro mě znamená rodina, přestala jsem vše do detailu plánovat a pochopila, že je lepší přizpůsobit se životu, než proti němu neustále bojovat. Přestala jsem se bát změn a začala být uvolněnější a konečně se učila být sama sebou.
Všechny životní lekce a zkoušky jsem najednou vnímala jinak. Jejich překonávání mi pomohlo najít svou vlastní hodnotu, více si věřit a jít si za svými sny. Znovu jsem nastoupila na svou cestu osobního rozvoje a zvědavost a touha po poznání mě hnaly dopředu. Ať už to bylo neformální vzdělávání, čtení knih, cestování nebo zkoušení nových věcí, neustálý proces učení mi pomáhal rozšiřovat obzory, zpochybňovat své vlastní limity a neustále se vyvíjet.
A pak si mě znovu našlo KOUČOVÁNÍ
. Tentokrát jsem jeho pozvání už přijala a rozhodně toho nelituji. Tahle cesta mě posunula zase o kus dál.
Co mě naučilo koučování:
• AKTIVNÍMU NASLOUCHÁNÍ: bez rozptylování, bez utíkání myšlenek jinam, bez vnucování svého názoru či pohledu
• HLUBŠÍMU SEBEPOZNÁNÍ: vede mě k neustálé reflexi svých vlastních hodnot, přesvědčení, spouštěčů a reakcí
• ROZVOJI EMPATIE A SOUCITU: poslouchání příběhů klientů a snaha o jejich pochopení prohlubuje moji schopnost empatie a soucitu nejen k druhým, ale i k sobě samé
• PRÁCI S VLASTNÍMI LIMITY A STRACHY: práce koučky mě inspiruje k prozkoumávání a překonávání svých vlastních limitů a strachů
• UVĚDOMĚNÍ SI VLASTNÍCH SILNÝCH I SLABÝCH STRÁNEK: praxe mi ukazuje, v čem jsem skutečně dobrá a v čem se potřebuji zlepšit. Zpětná vazba od klientů a mentoring jsou v tomto ohledu velmi cenné
• HLUBŠÍMU POCHOPENÍ LIDSKÉ PODSTATY: práce s různými lidmi mi poskytuje vhled do lidských radostí, starostí, tužeb a obav a učí mě být chápavější
• VĚTŠÍMU RESPEKTU A POKOŘE: Uvědomuji si díky této práci, že každý člověk má svou vlastní jedinečnou cestu a tempo růstu
• DŮLEŽITOSTI PODPORY A MOTIVACE: Pochopila jsem, jak kritika či naopak pochvala, podpora a motivace dokáží ovlivnit chování i jednání lidí. Začala jsem si více vážit podpory, kterou dostávám já sama od svých blízkých, přátel nebo klientů.
• LEPŠÍMU ZVLÁDÁNÍ SVÝCH EMOCÍ: být oporou pro klienty v náročných situacích vyžaduje emoční stabilitu a schopnost regulovat své vlastní emoce, proto neustále pracuji na vnitřním klidu. V uspěchaném světě plném vnějších podnětů se učím, jak nalézt ticho uvnitř sebe, jak praktikovat vděčnost a jak přijmout sebe samu se všemi svými nedokonalostmi. Tato cesta k vnitřnímu míru je pro mě neustálým procesem.
• BÝT LEPŠÍM ČLOVĚKEM: Koučování vnímám jako obousměrnou cestu učení. Zatímco já jako koučka mohu pomoci klientkám na jejich cestě k seberealizaci, vyššímu sebevědomí a osobnímu růstu, sama se stále inspiruji a učím z jejich příběhů.
Odkaz učení a cesta pokračuje
Každé z těchto prožitých témat mi dalo neocenitelné lekce a nenahraditelně přispělo k mému osobnímu růstu a k tomu, kým jsem se stala. S hlubokou vděčností přijímám všechny zkušenosti, které se na mé cestě objevily. Během překonávání zdánlivě nepřekonatelných životních překážek jsem si osvojila jednu zásadní pravdu:
„NIC SE NEDĚJE JEN TAK. VŠE MÁ SVŮJ SMYSL A SVŮJ ČAS
A KAŽDÝ MÁME JINÉ TEMPO SVÉHO POSTUPU!“
Skrze tyto výzvy jsem se naučila vnitřní odolnosti, neúnavné vytrvalosti a především hluboké víře, že i po pádu je možné povstat silnější a s větším životním moudrem.
Jaká klíčová témata formovala váš jedinečný životní příběh? Jaké cenné lekce jste si z těchto prožitých zkušeností odnesla a jakým způsobem vás proměnily?
