Celý svůj život bojuji s pocitem, že všechny své úspěchy mám tvrdě vydřené. Často mě vítězství dokonce stojí více než radost z něj a to rozhodně není dobře. Dlouho jsem si myslela, že je to prostě cena za úspěch.
Nedávno jsem si ale v jedné takové situaci uvědomila důležitou věc. Nepřišlo to jako blesk z nebe. Ta myšlenka pod povrchem dlouho doutnala, v hlavě jsem ji někde vzadu stále cítila, ale ignorovala jsem jí. Jednoho dne jsem si ale řekla dost. Jsem unavená. Z toho, jak tuhle myšlenku držím hluboko v sobě a nepouštím ven. Z toho, jak popírám, že je něco špatně. Z toho, jak nechci připustit, že mám problém. A tak jsem si (opět i díky koučinku) přiznala, že se mi těžko vzdává kontroly a že musím všechno zažít na vlastní kůži, abych to přijala. Tím ovšem vydám obrovské množství energie, protože hledám cesty a možnosti, snažím se je napasovat do toho, co znám, abych pak zjistila, že to, jak mi radili, má vlastně hlavu a patu. To mě pak tak vyčerpá, že musím hledat další síly. Navíc to vrhne stín na všechno skvělé, co jsem udělala, a já necítím pocit vítězství, ale vyčerpanosti. Rozhodla jsem se to jednou pro vždy změnit.
Odkud pramení nutkání mít vše pod kontrolou?
Tato potřeba je často hluboce zakořeněná v našich zkušenostech. Pramení z pocitu, že se nemůžeme spolehnout na druhé nebo že je spoléhání se na někoho riskantní. V minulosti jsme se možná spálily, když nám někdo poradil špatně, nebo nás zklamal. To v nás vybudovalo obranný mechanismus: „Nejlepší je to udělat sama, abych měla jistotu.“ Tento postoj je často spojený se strachem z neúspěchu a pocitem, že naše hodnota je přímo úměrná tomu, jak dokonale vše zvládneme. Snažíme se potvrdit, že jsme dost dobré, tím, že si projdeme každým krokem a nepřenecháme kontrolu nikomu jinému.
Jak se to projevuje?
Tento pocit není jen mým vlastním. Mnoho z nás se setkává s tím, že:
- Místo abychom si vychutnaly úspěch, vidíme jen to, kolik energie jsme musely vynaložit, abychom ho dosáhly.
- Zpochybňujeme svá rozhodnutí a přemýšlíme, zda se to vlastně vůbec vyplatilo.
- Pocity vyčerpání vrhají stín na všechno skvělé, co jsme udělaly.
Často se večer cítíme vyčerpané po dlouhém dni, kdy jsme dělaly spoustu věcí, které nám ale díky touze mít vše pod kontrolou ve finále nic nepřinesly. I když se nám totiž něco povedlo, pocit vítězství se nekoná. Místo toho cítíme jen únavu a vyčerpání.
Jak z toho ven? Konkrétní techniky a koučovací otázky
Uvolnění kontroly nám pomůže soustředit se na to, co je opravdu důležité. Vzdát se kontroly neznamená, že se vzdáváme svých cílů, ale že si uvědomujeme, že existuje mnoho cest k jejich dosažení a nemusíme všechny zkoušet samy. Jednou z možností je řídit se radou mojí kolegyně a stále si připomínat, že člověk, který mi v něčem důležitém radí a je na danou věc expert, má mnohem větší znalosti a zkušenosti než já. Přesto to neznamená, že nejsem schopná, nebo dokonce, že jsem k ničemu. Důležité je uvědomění, že on je expert v dané oblasti a já zase v té své! Každý známe něco a něco ne. Tak to prostě je a není potřeba kvůli tomu shazovat svoje vlastní dovednosti či znalosti.
Další možnosti, jak se poprat se svým nutkáním stále vše držet pod kontrolou, mohou být:
1. Technika: Vizuální mapa zátěže
- Jak na to: Vezměte si papír a tužku a nakreslete do středu kruh s nápisem „Já“. Kolem něj pak nakreslete menší kruhy, do kterých napíšete všechny úkoly a zodpovědnosti, které cítíte, že musíte mít pod kontrolou. Dále pak k jednotlivým úkolům přiřaďte barvu – červená pro ty, které vám berou nejvíce energie; oranžová pro ty, které vám berou středně energie; zelená pro ty, které vám energii dávají.
- Proč to funguje: Tato technika vám pomůže vizualizovat, kde ztrácíte nejvíce energie a kde se snažíte držet kontrolu nad něčím, co byste mohla přenechat někomu jinému, nebo to prostě pustit.
2. Technika: Týdenní plánování s delegováním
- Jak na to: Na začátku týdne si sepište seznam všech úkolů. Ke každému úkolu pak napište, zda ho musíte udělat vy, nebo zda ho může udělat někdo jiný. Například, pokud musíte každý den vařit, můžete si na jeden den v týdnu naplánovat večeři z restaurace nebo požádat partnera o pomoc.
- Proč to funguje: Pravidelné delegování i malých úkolů vám pomůže se zbavit pocitu, že musíte všechno zvládnout sama a uvolnit prostor pro to, co je pro vás opravdu důležité.
3. Technika: Deník vděčnosti za úsporu energie
- Jak na to: Každý večer si sepište alespoň tři věci, které se vám ten den podařily, a které jste nemusela udělat sama. Může to být například: „Díky kolegyni jsem ušetřila hodinu práce“ nebo „Dnes jsem si díky tomu, že jsem si koupila jídlo, užila oběd bez stresu“.
- Proč to funguje: Vděčnost vám pomůže si uvědomit, že to, že vám někdo pomůže, není slabost, ale dar, a že se nemusíte bát přijmout pomoc, abyste byla úspěšná.
Koučovací otázky, které vám pomohou:
- Co je na tom nejhorší, co by se stalo, kdybyste se u tohoto úkolu vzdala kontroly? (Tato otázka vám pomůže odhalit váš strach a pracovat s ním.)
- Kdybyste měla k dispozici veškerý čas a energii, co byste udělala jinak? (Tato otázka vám pomůže identifikovat vaše priority a zjistit, co vás stojí nejvíce energie.)
- Co byste si přála, aby se stalo, kdybyste se uvolnila od potřeby mít vše pod kontrolou? (Tato otázka vám pomůže se zaměřit na to, co byste chtěla, aby se stalo, a motivovat vás k tomu, abyste se pustila.)
- Kdo ve vašem okolí je dobrý v tom, co vás vyčerpává? Co byste se od něj mohla naučit? (Tato otázka vám pomůže najít inspiraci a modely, které vám pomohou se posunout.)
- Představte si, že se po 14 dnech vrátíte k tomuto pocitu – že vítězství stojí více než radost. Jak poznáte, že jste na správné cestě a že se to zlepšuje? Co byste udělala jinak? (Tato otázka vám pomůže nastavit si měřitelné cíle a uvědomit si, že cesta k úspěchu není vždy přímá.)
Na závěr
Uvědomění, že nemusím mít vše pod kontrolou, je pro mě velká úleva. Vím, že to není jednoduchá cesta a že se staré vzorce chování občas vrátí. Ale díky těmto technikám a otázkám mám nyní nástroje, jak s tím pracovat. Už se nebudu hnát za vyčerpávajícími vítězstvími. Místo toho se budu učit důvěřovat a přijímat pomoc, aby mé úspěchy mohly být skutečnou radostí, a ne jen další položkou na seznamu tvrdě vydřených věcí. Doufám, že i vám tento pohled a praktické kroky pomohou na vaší cestě ke šťastnějšímu a naplněnějšímu životu.
